Druhá část seznamu zajímavostí, které by měl každý Ukrajinec vědět o Češích je tu! Minule jsme se dozvěděli o boji za národní identitu, nebo že většina Čechů jsou zapálení sportovci. Co má pro nás Karina připraveného tentokrát?
Češi věří, že jejich jednání ovlivňuje to, jaký bude svět zítra. 80 % třídí odpad, 70 % kupuje úsporné spotřebiče a žárovky a většina Čechů šetří energií a vodou „kvůli životnímu prostředí“. Vzhledem k počtu kontejnerů na tříděný odpad v Praze a cenám komunálních služeb je tato statistika velmi pochopitelná.
Obyvatelé České republiky častěji než obyvatelé jiných států považují nadbytečné obaly za problém a zboží se snaží vybírat podle toho, zda je šetrné k životnímu prostředí. Podle průzkumů jsou Češi v zájmu snížení dopadů na změnu klimatu ochotni: nekupovat tolik nových věcí, ale dávat přednost použitým nebo opravovat stávající (45 %), kupovat potraviny od místních dodavatelů (61 %), vyhýbat se výrobkům s velkým množstvím obalů (55 %), dávat přednost dovolené doma před tou v zahraničí (45 %) a šetřit vodou (44 %) a energiemi (43 %). Jediné, čeho se Češi rozhodně nechtějí vzdát, to je změna stravovacích návyků v zájmu snížení produkce masa a mléka, která má velké dopady na životní prostředí. Jedním ze způsobů, jak být ekologický, je jezdit do práce na kole nebo využívat sdílení aut (hodinový pronájem auta odkudkoli ve městě), a tím uchovávat zdravé životní prostředí.
Češi jsou považováni za nejateističtější národ. Je to skutečně tak? Ve srovnání s okolními státy se k tradičním náboženstvím a církvím hlásí minimum lidí. Navíc panuje velká nedůvěra vůči klasickým náboženským institucím, tedy k církvím, které jsou s náboženstvím také těsně spjaté.
Pokud se na tuto problematiku podíváme hlouběji, Češi jsou spíše agnostici než ateisté. A k tomu přispělo mnoho historických okolností.
Jednak nucený katolicismus, který mnozí přímo spojují s nenáviděnou monarchií. Například v 19. století nemá česká literatura žádného katolického básníka. Koneckonců většina spisovatelů jako Neruda, Havlíček, Svatopluk Čech a dokonce i Mácha jsou liberálové, kteří ze svých obzorů vytěsnili jakoukoliv náboženskou, metafyzickou stránku. To je velmi důležité.
Teprve pak nám dojde, jak byl austrokatolicismus hrozný. Básníci, spisovatelé a intelektuálové tehdy vnímali katolicismus jako něco vnuceného, pevně provázaného s dynastií. To mělo obrovský dopad. Například Masaryk ve Světové revoluci píše o první světové válce jako o boji mezi teokracií a demokracií. Teokracie je pro něj synonymem katolicismu.
Pro českou společnost (nejen současnou) je podstatný určitý odstup od církví nebo dokonce odpor k církvím. Faktem také je, že náboženství je téměř automaticky ztotožňováno s církvemi, zejména s těmi největšími, které si pod tímto pojmem představí většina lidí.
Ve skutečnosti jsou Češi duchovní lidé, jen si duchovno nechtějí spojovat s tradiční vírou. Chtějí o něm mít vlastní představu – místo kostela volí les apod.
Jako by se Češi na svět dívali zezdola, z pohledu každodenních životních zájmů. Většinou na něj hledí světsky. Spoléhají na vlastní síly a nečekají na zázraky. To jim v dějinách opakovaně pomohlo nejen přežít, ale i aktivně utvářet svůj národ.
Karina Armlos
