Slyšeli jste někdy legendu o kapradinovém kvítí? Věří se, že když za noci letního slunovratu někdo toto kvítí najde, bude znát všechno: porozumí řeči zvířat, rostlin, dozví se o veškerých pokladech ukrytých na tomto světě a najde lásku i štěstí.
Jde o jednu z krásných legend předkřesťanské slovanské víry. Svátky vztahující se k letnímu slunovratu je možné najít u každého evropského národa. Ukrajinci tento den nazývají svátkem Ivan Kupala (neboli Jana Křtitele).
Historie svátku
Svátek Ivana Kupala vznikl v předkřesťanských dobách, kdy byla Ukrajina (Kyjevská Rus) ještě pohanská. Oslava se váže k nejdelšímu dni a nejkratší noci v roce (letnímu slunovratu).
Svátek Ivana Kupala pochází z dob, kdy lidé uctívali prazáklady světa, živly a jejich bohy: vodu, vzduch, oheň a zemi. Je spojován s obřady na zvýšení úrody nebo uctívání slunce. Dříve si lidé mysleli, že tvrdá dřina na půdě nestačí, potřebují k tomu i pomoc vyšších sil, bez nichž by nevyklíčila pšenice, stromy by nenesly své plody a byliny by bujně nevykvetly.
Po křtu Rusi knížetem Vladimírem získaly pohanské rituály lehčí, hravou podobu. Svátek Ivana Kupala, který býval jednou z nejdůležitějších součástí uctívání bohů Slunce a Nebe, má od 17. století nádech zábavy pro mládež.
Hlavní obřady:
Koupání
Tento obřad byl opředen pověrami a lišil se oblast od oblasti. To, zda je možné se koupat, záviselo na místě, kde se rituál prováděl. V některých vesnicích se věřilo, že člověk se má koupat, když se slunce dostane na stejnou úroveň s vodou. Pak se ten, kdo se koupe ve stejnou dobu jako slunce, očistí. Jinde bylo koupání přísně zakázáno. Říkalo se, že voda v tuto chvíli vyžaduje oběť. Každý, kdo se do ní v ten okamžik ponoří kvůli očištění, dostane se do jiného světa, kam ho vtáhnou rusalky či podobné vodní bytosti.
Oheň
Oheň na Ivana Kupala se zapaloval po staru třením, neboť takový oheň je považován za živý. Oheň zapaloval nejstarší člen společenství. Když dohořel, popel a uhlíky si lidé odnášeli domů a zakopávali na poli – byly považovány za kouzelné.
Rozdělával se velký oheň, aby se přes něj mohlo skákat. To bylo vyvrcholení svátku. Voda očišťovala, teď byla řada na ohni: i tělo, myšlenky, duše a všechny minulé nezdary se spálily v tomto ohni.
Podle pověry, pokud dvojice skákající přes oheň nerozdělila ruce, měli se vzít a prožít spolu dlouhý život naplněný štěstím. Pokud však na někom začaly hořet šaty, znamenalo to neštěstí. Ženy a dívky, které nechodily skákat přes oheň, byly považovány za čarodějnice.
Pletení věnců
Neprovdané dívky pletly věnce, zdobily je různými bylinkami a květinami a pouštěly je po vodě. Pokud věnec doplul daleko, znamenalo to, že se dívka v tomto roce vdá, pokud se potopil, bude ještě rok svobodná.
Zdobení stromku
Při slavnosti na Ivana Kupala se zdobil mladý stromek. Nejčastěji šlo o vrby, javory a břízy. Zdobily se různými květy, stuhami, věnci a někdy se ke stromku umisťovaly svíčky. Dokola stromku se společně tančilo, vždy ve směru hodinových ručiček.
Pokrmy
V tento den se připravovaly zvláštní obřadní pokrmy: halušky, ječná kaše, varenyky s višněmi, kvas a bylinkový čaj.
Pověry
Celou noc na Ivana Kupala bylo lepší nespat, protože by lidé mohli zmeškat, jak k nim do domu přicházejí nečisté síly. Na tento den se neměla plánovat svatba, dokonce ani práce. Byla také základní pravidla, jak se v tento den chovat. Například jste si nemohli půjčovat peníze ani je půjčovat někomu jinému, a pokud jste na ulici našli minci, sebrat ji přinášelo smůlu.
Dnešek
Dnes Ukrajinci stále méně věří v kouzla obřadů na Ivana Kupala, ale stále věří ve znamení a spojení s přírodou. V tento den můžete potkat chlapce a dívky v letních šatech, jak zpívají u ohně, sbírají léčivé bylinky do zásoby na celý další rok, pletou voňavé věnce a pro pobavení také věští.
Datum oslav: 20. června.
Karina Armlos
